Navrátil patří k nejtalentovanějším hráčům ročníku 2007. Pravidelně se účastní výběrových Kempů talentované mládeže (KTM) a ve sbírce má i nejcennější kov z Olympiády dětí a mládeže. S florbalem začínal před osmi lety v Jesenici u Prahy, odkud v roce 2020 přestoupil do Chodova, jehož barvy hájí i nadále. Stále ještě probíhající sezona bude patřit mezi ty jeho vůbec nejpovedenější, stal se s 39 body (19+20) v sedmnácti duelech nejproduktivnějším plejerem pražského mančaftu v základní části 1. ligy dorostenců, se kterým v domácí hale na Jižním Městě dokráčel i ke konečnému prvenství ve zmiňované soutěži. 

Marku, máte za sebou velice úspěšnou sezonu zakončenou dorosteneckým titulem. Jak byste jí zhodnotil?
Celou sezonu hodnotím jednoznačně pozitivně, především díky konečnému triumfu v dorostencích. To je ten největší úspěch, kterého jsme mohli v naší kategorii dosáhnout. Když začnu od začátku, tak týmově se nám vydařila už letní příprava. Na jejím začátku mě ale trápily vleklé nemoci, které mi jí trochu znepříjemnily. Poté už ale přišel na řadu start sezony a první ostré zápasy, kde už jsem byl stoprocentně fit. V základní části 1. ligy dorostenců skupiny A, kterou jsme i celou ovládli, jsme sehráli důležitá utkání především s Bohemkou a Ústím nad Labem, které nás dobře připravily směrem k play-off. Naše skvělá připravenost se pak ve vyřazovací části jen potvrdila a dokráčeli jsme k vysněnému a prvnímu historickému titulu pro Chodov.

Jak velkou výhodou pro vás bylo, že jste celý finálový turnaj odehráli v domácím prostředí ve sportovní hale na Jižním Městě?
Možnost odehrát celý finálový turnaj v domácím prostředí a před našimi skvělými fanoušky jsme samozřejmě vítali. Jistá výhoda to pro nás určitě byla, ale na druhou stranu jsme trošku cítili, že jsme byli pod určitým tlakem. Ten se projevil především při čtvrtfinále s Havířovem, které jsme neodehráli i přes postup dále podle našich představ. 

V semifinálovém utkání proti střešovickému Tatranu jste vstřelil jediný a tudíž vítězný gól celého utkání, který znamenal postup do vysněného finále. Jak jste tento okamžik prožíval?
Pocity to byly nepopsatelné. Když jsem uviděl, že se rozvlnila síť a míček skončil v brance, tak jsem se běžel radovat se spoluhráči a v hale propukla neuvěřitelná euforie. Neskutečný zážitek, za který jsem samozřejmě moc rád. 

Ve dvou kláních základní části 1. ligy dorostenců jste si vyzkoušel pozici brankáře. Jaká byla zkušenost obléct gólmanskou výstroj a při jaké příležitosti jste se do branky vůbec dostal?
Do branky jsem se dostal díky shodě okolností. Kvůli nemocem nebo dovoleným na horách nám chyběli všichni brankáři a já jsem byl po nemoci a nemohl jsem tudíž ještě nastoupit v poli, takže jsem se rozhodl zaskočit na dvě utkání v brance. Byla to velmi zajímavá zkušenost, navíc obohacená vychytanou výhrou nad naším rivalem z Bohemky. 

I pro nadcházející sezonu budete věkem stále ještě dorostenec, ale už jste si vyzkoušel i působení v juniorském kádru Chodova, kde se vám mezi výrazně staršími hráči poměrně dařilo. 
Musím říct, že mě kluci mezi sebe dobře přijali. I přes můj nízký věk jsem byl v juniorech dost vytížený, a to včetně play-off. Navíc jsem měl celkovou bilanci v průměru více než jednoho bodu za zápas, na což budu chtít navázat i příští sezonu.

Jaké budou vaše cíle pro příští soutěžní ročník? Je to ještě daleko, ale budete pomýšlet i na obhajobu dorosteneckého titulu?
Budu chtít určitě patřit k lídrům dorosteneckého týmu a pokud možno obhájit titul, což ale nebude vůbec nic jednoduchého. Věřím, že se stanu i stabilním článkem týmu juniorského a doufám, že se mi vyhnou všechna zranění, která by mi mohla sezonu zkomplikovat.

Pravidelně se účastníte Kempů talentované mládeže (KTM). Jak vnímáte jejich přínos?
Přínos KTM vnímám jednoznačně pozitivně. Na kempech se vždy potkáme s nejlepšími hráči z jiných týmů a společně na sobě pracujeme. Kromě florbalových dovedností nás učí, jak se správně starat o své tělo, jakou dodržovat stravu a nechybí ani mentální příprava, což jsou nejen pro sportovce velice důležité věci.

Za dva roky se bude konat další světový šampionát juniorů. Budete mít ambice ucházet se o místo v sestavě juniorské reprezentace?
Jedním z mých momentálně nejbližších cílů je dostat se do juniorské reprezentace, při čemž vím, že je v ní obrovská konkurence. Bude to velmi těžké, ale o své místo v ní budu bojovat.

Jaký je váš největší florbalový sen? Jak daleko byste to chtěl ve vaší kariéře dotáhnout?
V nejbližší době bych chtěl nakouknout do nějakých mužských zápasů a zahrát si superligu. Poté bych si to chtěl vyzkoušet i v zahraničí, ale největším snem zůstává určitě obléknout dres národního týmu, protože reprezentovat svou zemi je to nejvíc, co se dá.

Kromě hraní florbalu také samozřejmě studujete. Jakou školu navštěvujete a jak těžké je skloubit studium s častými tréninky a zápasy?
Kombinovat školu s florbalem je velice časově náročné. Chodím do Střední průmyslové školy na Proseku a je pravda, že poté už moc volného času na cokoliv jiného opravdu nezbývá.

Když už se přeci jen nějaký ten volný čas najde, tak jak ho trávíte?
Když už se tedy nějaký ten čas najde, tak rád chodím ven se svými kamarády. Občas si také zahraji tenis nebo i nějakou tu videohru.