Po třech letech, dvou medailích z mistrovství světa a bronzu ze Světových her skončil na lavičce národního týmu asistent Pavel Brus. “První, co mě napadne, je samozřejmě zklamání, že ještě nejsme mistři světa, ale v obecné rovině budu hodnotit celé fungování pozitivně,” říká zkušený trenér, pro nějž šlo o druhou zkušenost u národního týmu mužů. Tu první prožil ještě pod Petri Kettunenem.
Za dobu, kterou jste strávil u reprezentace, se výrazně obměnily ambice a cíle týmu. Asi nejviditelnější je přístup hráčů k zápasům s týmy z top čtyřky. Jak tohle vnímáte z pohledu někoho, kdo s hráči pracoval?
Vnímám, že české prostředí se za poslední roky naučilo produkovat výborné hráče. Jde vidět kvalitní trenérská práce ve všech oddílech v Česku a je třeba dát kredit všem lidem, kteří se o rozvoj florbalu u nás starají. Bez nich by v národním týmu nebyli hráči, které nyní máme. Reprezentace je jakýmsi zrcadlem toho, jak pracujeme. Navíc, možnosti národního týmu zatím stále převyšují ty standardní klubové a díky tomu dokážeme hráčům poskytnout maximální servis. Zároveň top mezinárodní úroveň je ještě něco, co naše liga neumí adekvátně suplovat, a tak hráči musejí, ať už kondičně, taktickou znalostí, skillem, ale hlavně mentální odolností, významně převyšovat naši ligu a extra na sobě dřít. Myslím si, že v tomto ohledu odvádějí reprezentanti dobrou práci a dokáží se připravovat na mezinárodní úroveň.
Od reprezentace odcházíte po dvou cyklech. Jaké jsou důvody toho, že končíte v realizačním týmu?
Vzhledem k tomu, co se odehrávalo v mém životě v posledním půl roce v kombinací s tím, co se odehrávat ještě bude, jsme se dohodli na vzájemném ukončení spolupráce. Jedná se tedy o osobní a profesní důvody. Zde bych chtěl poděkovat všem členům reprezentace, ať už realizačnímu týmu nebo hráčům, že jsem s nimi mohl spolupracovat. Byla to pro mě čest a pocta. Budu všem držet palce na další cestě za vytouženým cílem.
Není tajemstvím, že ambice reprezentace jsou ty nejvyšší. Co podle vás národní tým potřebuje k tomu, aby na nastavené cíle dosáhl? Jaké konkrétní kroky by to měly být?
Jednoduchá otázka a odpověď, která trápí nejen celý realizační tým. Kdybychom na ní znali odpověď, tak jsme už mistři světa (úsměv). To, co si myslím já nebo kdokoli jiný, není důležité. Musíme, myšleno jako Češi, přijít na to, jak vyhrát MS s našimi možnostmi.
Co si odnášíte do své další trenérské kariéry z tohoto působení u mužské reprezentace?
Jednoznačně zkušenosti, velké množství zkušeností, které jednoduše v lize nezískáte. Liga Vám poskytne jiný pohled na florbal, než ten, který je funkční na mezinárodní scéně. Pro správné a kompletní pochopení florbalu a rozdílu mezi ligovým a mezinárodním florbalem je pak potřeba zkušenosti z obou světů.
Na přelomu roku jste se vrátil na lavičku superligových Vítkovic. Díky svému působení u reprezentace tedy můžete porovnat rozdíl mezi superligou a tou mezinárodní úrovní. V čem jsou tedy největší rozdíly?
Jak jsem řekl již výše. V obecné rovině se to nedá srovnávat. Nároky na kondici, skill, taktické znalosti, mentální odolnost, charakter a řekněme práci pro tým, pro výsledek jsou významně vyšší v reprezentaci. V lize můžeme vidět mnoho hráčů, kteří sbírají body a září, ale pro nároky reprezentace je to nedostačující. Kanadské body nejsou v první fázi to, co sledujete. Jsou to jiné, na první pohled skryté kvality. Naopak hráči, kteří v lize nemusejí vyčnívat či nemají takový bodový přísun, mohou být pro potřeby reprezentace cenným artiklem. Obrovský tlak na kondiční připravenost, intenzitu v osobních soubojích, schopnost ustát a vyřešit situaci 1:1, střelecké dovednosti či univerzálnost – schopnost takto hrát 60 minut bez ztráty pozornosti, či bez ztráty kontroly emocí. To je jen pár příkladů toho v čem se reprezentace liší od ligových zápasů.
Liší se nějak i samotné zápasy na té nejvyšší úrovni?
Je třeba zmínit, že těch, řekněme, mezinárodních úrovní je více. Jedna věc je EFT a jeho aktuální model, kdy hrajete tři zápasy s Finy, Švédy a Švýcary v zápasech, kde se nehraje o kritický výsledek. To znamená, že neexistuje reálný tlak a hrozba, která by vás třeba vyřadila ze hry nebo poslala do horší skupiny. Potom máte zápas na MS ve skupině, to je další úroveň. Musíte uspět, objevuje se mentální tlak, hrozba. Úspěch a neúspěch něco způsobí. A pak máte řekněme semifinále a zápasy o medaile. Zjednodušeně řečeno, jeden zápas o všechno. A vy se připravujete přesně na tento moment a potřebujete hráče, který, mimo jiné, výše uvedené kvality má.
